Vzdělávací cesta
Pravidla
Vzdělávací cesta
Rozehřátí
Vezmi si roli časomíry. Pro přípravu ti pomůže popis této role v dokumentu "Popis rolí"
Osnova projektu
Přednes krátkou řeč v hovorovém stylu o věci, kterou máš rád/a. Z řeči by mělo být zřejmé, o čem mluvíš, měl/a bys k tomu vyjádřit svůj vlastní názor a objasnit ho.
Popis projektu
Mluvení k přátelům
Nejlepší řečníci si dokáží vytvořit propojení či vztah s publikem. Každý v publiku pak řeč vnímá, jako by byla určena přímo jemu, cítí se, jako by byl mezi malou skupinkou přátel, ve které jeden z nich mluví k ostatním, přestože publikum může čítat stovky lidí.
Většina z nás je na takové mluvení zvyklá – je to ten typ řeči, který používáme v rozhovoru s přáteli – blízký, příjemný, uvolněný. Díváme se jim do očí, usmíváme se, používáme gesta rukou, někdy i věci předvádíme… Cítíme se přitom dobře a uvolněně.
Ale něco se změní, když hovoříme k publiku. Cítíme, že bychom měli dělat věci jinak, chceme působit více autoritativně, důležitěji, máme v hlavě myšlenku “Ale ne, všichni se na mě dívají, musím se opravdu snažit”. Někdy cítíme, že bychom měli naplnit naši představu o tom, jak by řečník měl vypadat. Jenže velice často je tato představa založená na špatném příkladu – na špatné představě o typu řečníka (možná je naše představa založená na určitém politikovi, známé osobě, celebritě) a dále na špatné představě nesoucí mnoho mylných přesvědčení a předsudků o tom, o čem by mluvení na veřejnosti mělo být (“Musím tam někde říci vtip”, “Musím znít důležitě”).
Všechno to vede k tomu, že setrváváme v “začarovaném kruhu”: Snažíme se naplnit svoji představu, s úmyslem znít důležitě se snažíme užívat komplikovaná slova, používáme dlouhé a komplikované věty a obraty, klišé a nevhodné vtipy, přičemž důsledek toho všeho je, že publikum je zmatené, ztratí zájem a jeho pozornost upadá. Toto obvykle neujde pozornosti řečníka (je těžké si nevšimnout, jak si někteří posluchači začnou hrát s telefonem), který začne být nervózní a snaží se řeč udělat ještě více hodnu jejich pozornosti - ovšem opět špatným způsobem.
Místo toho by v tvé hlavě mělo znít nastavení: Mluvím k přátelům.
Jak se připravit
I krátká řeč v hovorovém a přátelském stylu vyžaduje určitou přípravu. Ačkoli 2 až 4 minuty je obvykle jako nic mezi přáteli, na pódiu je to dlouhý čas, zejména když budeš mluvit pouze ty a nikdo tě nebude přerušovat.
V této řeči jde pouze o vyjádření tvého názoru nebo pohledu. I kdybys psal/a knižní kritiku pro New York Times, stále půjde o tvůj názor. Nemusíš nikomu nic dokazovat, ale měl/a bys vše náležitě vysvětlit.
Před projevem bys měl/a mít jasno o tématu, o kterém budeš mluvit. I pokud je ti téma vlastní po velmi dlouhou dobu nebo jsi s ním silně spřízněn/a (jako třeba oblíbená kniha), nepředpokládej to stejné o svém publiku. Věnuj alespoň pár vět popisu tématu a kontextu. Pokud je to kniha, poskytni publiku krátký souhrn děje.
Dále si připrav alespoň 4-5 důvodů, proč máš danou věc rád/a. Z těchto 4-5 důvodů pravděpodobně použiješ pouze 2-3. Pro ty zbylé nebudeš mít dostatek času nebo na ně na pódiu zapomeneš, což je úplně normální a stává se to i těm nejlepším řečníkům. Seřaď si tyto důvody od těch nejdůležitějších po ty nejméně důležité.
Můžeš používat poznámky, pokud chceš. Ale v takovém případě si nepiš celou řeč, a už vůbec ji nečti před publikem. Udělej si osnovu nebo hrubý koncept, a pak už jen přemýšlej, jak ho rozvinout.
Buď připraven/a, že řečník před tebou může mluvit o stejném tématu a používat dokonce i stejné argumenty. Netrap se tím a neměň svůj plán. Místo toho se tomu přizpůsob pouhým zmíněním svého předřečníka a rozšířením jeho argumentů či přidáním dalších. Například pokud se budeš chystat hovořit o filmu Interstellar a Sára (tvůj předřečník) začne o tomto filmu na pódiu před tvým vystoupením hovořit, poukaž na její řeč a dále pokračuj podle původního plánu:
“Zdá se, že v poslední době všichni mluví o filmu Interstellar. Je to skutečně úchvatný film a stejně jako pro Sáru, je tento film i mým oblíbeným.”
Ta samá technika se použije, pokud jde o argumenty. I když Sára použila stejné argumenty, je téměř vyloučeno, že použila ta samá slova nebo stejnou posloupnost myšlenek. Znovu se můžeš na předřečníka odkázat, a následně jeho myšlenky rozšířit a navázat svými:
“Jak Sára ve svém projevu vypíchla, morální dilemata, kterým musí astronauti čelit, jsou obrovská. Jsme všichni navzájem propojení? Měli bychom věřit našim srdcím, pokud jde o zajištění budoucnosti našeho druhu?”.
O čem mluvit
Zde je pár návrhů témat, o kterých mluvit:
- Oblíbený nebo právě promítaný film
- Kniha
- Koncert nebo píseň
- Televizní pořad nebo konkrétní epizoda seriálu
- Zajímavý kus oblečení nebo nábytku
- Oblíbené místo v tvém městě
- Oblíbené jídlo nebo pití
- Oblíbená webová stránka
- Herec nebo herečka
- Osoba, kterou obdivuješ. Nemusí být známá, může to být někdo z tvého okolí.
- Nezapomenutelné místo z tvé poslední dovolené
- Citát známého člověka
- Událost, která na tebe významně zapůsobila
Jak tuto řeč přednést publiku
Připomeň si hlavní myšlenku z popisu projektu – mluv k přátelům. Co to konkrétně znamená?
- Použij svůj běžný způsob mluvy
- Použij hovorový jazyk
- Použij krátké věty a jednoduché větné konstrukce
- Snaž se udržovat oční kontakt v jeden okamžik pouze s jedním člověkem
Na začátku řeči nedělej “řeč o řeči” jako například “Dnes Vám budu povídat o..” nebo “Chci svoji řeč uzavřít s tím, že…” místo toho se rovnou pusť do řeči samotné.
- V první části řeči (zhruba jeden odstavec) představ publiku věc, o které budeš mluvit, a poskytni náhled do tématu
- Přesuň se k hlavní části řeči, mluv o bodech, které sis vypsal/a – co máš rád/a a proč
- Možný způsob, jak řeč uzavřít, je shrnout hlavní body a doporučit publiku, aby tu stejnou věc vyzkoušeli/zažili (pokud to byla kniha, film, místo) nebo o tom přemýšleli (pokud to byl citát nebo událost)
Tipy a triky
- Publikum nepozná, že jsi udělal/a chybu nebo něco zapomněl/a, pokud na to sám/sama neupozorníš.
- Pokud se nejedná o zcela očividnou chybu, kterou jsi zavinil/a ty, není potřeba se za to publiku omlouvat.
- Když mluvíš o knize, filmu apod., neprozrazuj publiku závěr nebo nečekaný obrat v ději.
- Měj na paměti, že ne každý musí sdílet tvůj názor nebo tvůj výběr. Nebuď zklamaný/á, zejména na začátku projevu, pokud se někdo zatváří nesouhlasně nebo odmítavě. Nenech se zviklat pokušením zaměřit v průběhu projevu svoji pozornost na tuto osobu a snažit se ji přesvědčit o opaku.
Poznámka pro hodnotitele
Hlavním cílem tohoto projektu je, aby se řečník cítil před publikem uvolněný. Technické záležitosti jako řeč těla, postoj, jazyk, gramatika, hlas atd. by neměly být hodnoceny.
Časová dotace: 2-4 minuty
Osnova projektu
Připrav si řeč o sobě. Toto je tvoje první delší připravená řeč a zároveň jeden z prvních důležitých kroků ve vzdělávací cestě.
Cílem není odříkat svůj životopis. Vyber si několik věcí, které tě dobře vystihují, a představ se publiku tak, aby mělo pocit, že tě po skončení řeči zná o něco lépe.
Řeč by měla mít úvod, hlavní část a závěr.
Popis projektu
Když máme mluvit sami o sobě, často máme tendenci vyjmenovat všechno:
„Narodil/a jsem se…, studoval/a jsem…, pracuji…, baví mě…“
Výsledkem ale může být spíš seznam informací než zajímavá řeč.
Mnohem lepší je vybrat si několik konkrétních témat, příběhů nebo zkušeností, které ukážou, kdo jsi.
Můžeš například:
- vyprávět 2–4 krátké příběhy ze svého života,
- říct jednu věc z minulosti, jednu ze současnosti a jednu z budoucnosti,
- mluvit o svých koníčcích a snech,
- představit svoji pracovní cestu a zájmy,
- povídat o místech, kde jsi žil/a,
- říct, na co jsi hrdý/á a čeho bys chtěl/a dosáhnout,
- představit svoji rodinu nebo domácí mazlíčky.
Možností je mnoho. Důležité je pouze to, abys toho do řeči nechtěl/a dostat příliš.
Za 4–6 minut obvykle stihneš dobře rozvinout maximálně 3 až 4 hlavní body.
Pokud je to možné, zkus zmínit alespoň jednu věc ze svého osobního života a jednu ze svého pracovního nebo studijního života.
Jak se připravit
Nejdříve si napiš několik věcí, které tě podle tebe nejlépe vystihují.
Můžeš si položit například otázky:
- Co mě v životě nejvíce ovlivnilo?
- Čemu rád/a věnuji svůj čas?
- Na co jsem hrdý/á?
- Co je pro mě důležité?
- Co by o mně ostatní možná nečekali?
- Kam bych se chtěl/a v budoucnosti posunout?
Potom zvol pouze několik bodů, které spolu nějak souvisejí nebo které společně vytvoří zajímavý obraz o tom, kdo jsi.
Připrav si jednoduchou strukturu:
Úvod
Jak publikum zaujmu a jak ho přivedu k tématu?
Hlavní část
Které 2–4 věci o sobě chci představit?
Závěr
Jakou poslední myšlenku o sobě chci publiku zanechat?
Můžeš používat poznámky, ale nepiš si celou řeč. Bohatě stačí úvod, několik hlavních bodů a závěr.
Celou řeč se neuč nazpaměť. Výjimkou může být první a poslední věta nebo krátký úvod a závěr, pokud ti to pomůže cítit se jistěji.
Řeč si několikrát řekni nahlas a změř si čas. Nemusí být pokaždé úplně stejná.
Jak řeč zakončit
Vyvaruj se zakončení typu:
„Tak to je všechno.“
nebo:
„Děkuji.“
Zkus raději skončit něčím, co tě vystihuje a co si publikum zapamatuje.
Můžeš například:
- říct, na co se těšíš v budoucnosti,
- zmínit svůj současný cíl,
- říct, na co jsi nejvíce hrdý/á,
- vrátit se k příběhu z úvodu,
- zakončit citátem, který tě vystihuje.
Závěr nemusí být dramatický. Stačí, když působí jako přirozené zakončení tvého příběhu.
Tipy a triky
- Nesnaž se říct celý svůj životní příběh.
- Vyber jen několik věcí a dej jim dostatek prostoru.
- Konkrétní příběh je většinou zajímavější než obecná informace.
- Místo „rád cestuji“ může být zajímavější krátká historka z cesty, která vysvětluje, proč tě cestování baví.
- Nemusíš sdílet nic, co je ti nepříjemné nebo příliš osobní.
- Mluv přirozeně. Publikum se chce seznámit s tebou, ne s dokonale naučeným textem.
- Pokud něco zapomeneš, pokračuj dál. Publikum neví, co jsi původně chtěl/a říct.
- Nesnaž se každou vteřinu zaplnit slovy. Krátká pauza je v pořádku.
- Pokud máš obavy z délky, připrav si jeden bod, který můžeš v případě potřeby zkrátit nebo vynechat.
- Bez ohledu na nervozitu se snaž mluvit alespoň 4 minuty.
Poznámka pro hodnotitele
Toto je jedna z prvních připravených řečí daného člena, proto se při hodnocení nesnaž hledat každou drobnou chybu.
Zaměř se především na to:
- zda byla řeč srozumitelná,
- zda se publikum o řečníkovi něco dozvědělo,
- zda řeč nepůsobila pouze jako seznam informací,
- zda měla rozpoznatelný úvod, hlavní část a závěr,
- které části byly nejzajímavější,
- zda řečník působil přirozeně a dokázal před publikem vydržet po celou dobu projevu.
Vyber pouze několik nejdůležitějších doporučení, která řečníkovi pomohou při jeho dalších projektech.
Časová dotace: 4–6 minut
Máš za sebou první větší řeč. Jaký z toho máš pocit? Vzpomeň si na hodnocení a řeč z projektu č. 3 si zopakuj. Pokus se opravit největší chyby.
Zkus si improvizovanou řeč v bloku improvizací. Být dobrým řečníkem občas znamená umět se připravit během i několika málo vteřin a i tak dokázat mluvit plynule, srozumitelně a přesvědčivě.
Jak fungují improvizace?
Dostaneš téma a máš 30 vteřin na promyšlení. Poté začíná tvoje řeč, která by měla trvat cca 1-2 minuty. Využij čas na přípravu k vytvoření základní osnovy své řeči (úvod, stať, závěr) a pak už jen stačí improvizovat. Hodně štěstí!
Vezmi si roli Zahájení. Pro přípravu ti pomůže popis této role v dokumentu "Popis rolí"
Fokus večera pomáhá všem účastníkům soustředit se během setkání na jednu konkrétní řečnickou dovednost. Díky tomu si členové více všímají toho, jak jednotlivé prvky projevu fungují v praxi, a mohou je rovnou pozorovat u připravených řečí, improvizací i hodnocení.
Před setkáním
Vyber si jednu konkrétní oblast řečnictví, na kterou se mají účastníci během večera zaměřit. Může jít například o:
- oční kontakt,
- gesta,
- pohyb po pódiu,
- strukturu řeči,
- práci s hlasem,
- tempo projevu a pauzy,
- používání humoru,
- silný úvod nebo závěr,
- výplňová slova,
- kontakt s publikem.
Zvol raději užší a snadno pozorovatelné téma. Připrav si jednoduché vysvětlení, proč je tato dovednost důležitá, jak ji může řečník správně použít a jakých častých chyb by se měl vyvarovat.
Během setkání
Na začátku setkání představ vybraný fokus ostatním. Vysvětli:
- na co se mají během večera soustředit,
- podle čeho poznají správné použití dané dovednosti,
- jaké chyby mohou u řečníků pozorovat,
- co mohou sami vyzkoušet při svém vystoupení.
Můžeš své vysvětlení doplnit krátkou ukázkou. Například předvést rozdíl mezi řečí bez očního kontaktu a řečí, při které se řečník přirozeně dívá na publikum.
Na konci večera můžeš krátce připomenout vybraný fokus a zmínit několik konkrétních příkladů, kterých sis během setkání všiml. Nehodnoť však podrobně jednotlivé řečníky – tuto úlohu mají jejich hodnotitelé.
Tipy
- Vyber pouze jednu hlavní dovednost.
- Mluv jednoduše a prakticky.
- Uváděj konkrétní příklady.
- Nevytvářej dlouhou teoretickou přednášku.
- Nehledej pouze chyby – upozorni také na povedené použití dané dovednosti.
- Vyber téma, které budou moci účastníci skutečně pozorovat během daného večera.
Časová dotace: představení fokusu 30 vteřin – 1 minuta, závěrečné zhodnocení 1–2 minuty.
Základy Řečnictví
Osnova projektu
Vyber si řečníka, jehož připravenou řeč budeš hodnotit. Ještě před jeho vystoupením se ho zeptej, zda je něco konkrétního, na co se chce ve své řeči zaměřit a k čemu by rád/a dostal/a zpětnou vazbu. Během projevu si dělej stručné poznámky a po jeho skončení přednes hodnocení, které bude konkrétní, srozumitelné a užitečné. Zaměř se na to, co se povedlo, co by se dalo zlepšit a především jak toho zlepšení dosáhnout.
Popis projektu
Dobré hodnocení není seznam chyb. Je to pomoc řečníkovi udělat další krok.
Když posloucháme cizí řeč jako běžní diváci, většinou vnímáme hlavně to, jestli nás bavila, jestli jsme řečníkovi rozuměli a jestli nás dokázal zaujmout. Hodnotitel se ale musí dívat o něco pozorněji. Sleduje nejen obsah řeči, ale také způsob, jakým je přednesena.
Můžeš si například všímat:
- očního kontaktu,
- gest,
- pohybu po pódiu,
- postoje,
- práce s hlasem,
- tempa řeči a pauz,
- nervozity,
- srozumitelnosti,
- struktury,
- zajímavosti obsahu,
- toho, jak řečník pracuje s publikem,
- zda měl projev silný úvod a závěr,
- zda řeč dokázala udržet pozornost diváků.
To ovšem neznamená, že musíš komentovat všechno.
Právě naopak. Jednou z nejdůležitějších dovedností hodnotitele je umět si vybrat, co je skutečně důležité. Pokud řečník udělal deset drobných chyb, ale zároveň má jeden zásadní problém, který jeho projev výrazně ovlivňuje, je často mnohem užitečnější věnovat většinu hodnocení právě jemu.
Méně je někdy více.
Cílem není ukázat, kolika věcí sis všiml/a. Cílem je, aby si řečník po skončení hodnocení odnesl několik konkrétních myšlenek, které dokáže použít při přípravě další řeči.
Dobré hodnocení by zároveň mělo obsahovat pozitivní i rozvojovou část. Každý řečník potřebuje vědět nejen to, co má změnit, ale také co už dělá dobře a čeho by se měl držet.
Vyhýbej se proto obecným formulacím typu:
„Bylo to dobré.“
nebo:
„Musíš víc pracovat s gesty.“
Mnohem užitečnější je vysvětlit konkrétní situaci:
„Když jsi na začátku vyprávěl/a příběh o cestě do Itálie, díval/a ses přímo na publikum a působil/a jsi velmi přirozeně. Ve druhé části ses ale začal/a častěji dívat do země. Zkus příště stejný oční kontakt udržet i v dalších částech řeči.“
Hodnocení pak není pouze kritika, ale návod, jak se zlepšit.
Jak se připravit
Ještě před začátkem setkání si promluv s řečníkem, kterého budeš hodnotit.
Zeptej se ho například:
„Je něco konkrétního, na co se mám během tvé řeči zaměřit?“
Řečník může právě trénovat například gesta, strukturu projevu nebo oční kontakt. Pokud ti konkrétní oblast řekne, věnuj jí během hodnocení zvýšenou pozornost. Neznamená to ale, že musíš ignorovat všechno ostatní.
Před samotnou řečí si připrav papír nebo poznámkový blok. Nesnaž se zapisovat úplně všechno. Stačí krátké poznámky, například:
- silný začátek,
- dobrý příběh,
- málo očního kontaktu,
- rychlá prostřední část,
- pěkná pauza před pointou.
Pokud se budeš snažit zapisovat každou větu, přestaneš řečníka skutečně poslouchat.
Během projevu si polož několik jednoduchých otázek:
- Co se řečníkovi povedlo?
- Kdy jsem ho poslouchal/a s největší pozorností?
- Kdy moje pozornost naopak začala klesat?
- Co bylo na projevu nejsilnější?
- Jaká jedna nebo dvě změny by řeči pomohly nejvíce?
- Splnil řečník to, na co se chtěl zaměřit?
Po skončení řeči si své poznámky rychle projdi a vyber z nich jen ty nejdůležitější věci.
Nesnaž se za každou cenu využít všechny své poznámky.
Pokud sis napsal/a dvanáct bodů, pravděpodobně je lepší vybrat z nich tři nebo čtyři a těm se věnovat pořádně.
Jak hodnocení přednést
Hodnocení je také řeč.
Nemělo by proto působit pouze jako čtení seznamu poznámek. Mluv přímo k řečníkovi, ale zároveň tak, aby si z hodnocení mohli něco odnést i ostatní členové klubu.
Můžeš použít jednoduchou strukturu:
- Co se povedlo
- Co by se dalo zlepšit
- Jak to konkrétně zlepšit
Například:
„Nejvíc se mi líbil tvůj úvod. Začal jsi rovnou krátkým příběhem a okamžitě sis získal pozornost publika.“
Poté může přijít rozvojová část:
„V prostřední části ses ale několikrát začal dívat do země. Především ve chvíli, kdy jsi přemýšlel nad další větou.“
A nakonec nabídni konkrétní doporučení:
„Zkus příště v podobné chvíli místo pohledu do země udělat krátkou pauzu a podívat se na někoho v publiku. Pauza nebude působit jako chyba, naopak ti může dodat větší klid.“
Takové hodnocení řečníkovi neříká pouze co bylo špatně, ale také co má udělat příště jinak.
Na co se při hodnocení zaměřit
Nemusíš hodnotit všechny následující oblasti. Ber je spíše jako inspiraci.
Kontakt s publikem
- Udržoval řečník oční kontakt?
- Díval se na celé publikum, nebo pouze jedním směrem?
- Působil přirozeně?
Gesta a pohyb
- Podporovala gesta to, co říkal?
- Nebyla gesta příliš častá nebo rušivá?
- Pohyboval se po pódiu záměrně?
- Nestál stále na jednom místě nebo naopak bezdůvodně nepřecházel?
Hlas
- Byl řečník dobře slyšet?
- Měnil hlas podle významu toho, co říkal?
- Nebyla řeč příliš rychlá nebo pomalá?
- Používal pauzy?
Obsah
- Byla řeč srozumitelná?
- Měla jasnou hlavní myšlenku?
- Byly příklady a příběhy zajímavé?
- Nebylo v řeči zbytečně mnoho informací?
Struktura
- Měl projev jasný začátek, prostředek a konec?
- Navazovaly jednotlivé části přirozeně?
- Byl závěr dostatečně výrazný?
Práce s publikem
- Upoutal řečník pozornost?
- Udržel ji až do konce?
- Vyvolal nějakou emoci?
- Bylo zřejmé, proč by publikum mělo poslouchat?
Tipy a triky
- Začni něčím, co se řečníkovi skutečně povedlo.
- Buď konkrétní. Místo „měl jsi dobrá gesta“ vysvětli, které gesto fungovalo a proč.
- Kritizuj projev, ne člověka.
- Místo „jsi nervózní“ řekni například „nervozita byla vidět hlavně v rychlém tempu řeči“.
- Ke každé důležitější kritice se snaž přidat návrh řešení.
- Nesnaž se najít chybu za každou cenu.
- Pokud byla některá oblast dobře zvládnutá, klidně vysvětli proč.
- Nezahlcuj řečníka deseti doporučeními. Vyber si raději dvě nebo tři nejdůležitější.
- Hodnocení není soutěž v tom, kdo si všimne největšího počtu chyb.
- Všímej si také reakcí publika. Smích, ticho, ztráta pozornosti nebo zaujetí mohou být důležitou zpětnou vazbou.
- Pokud řečník předem požádal o zaměření na konkrétní oblast, nezapomeň se k ní ve svém hodnocení vrátit.
- Vyvaruj se formulací typu „tohle bylo špatně“. Raději popiš, co jsi pozoroval/a a jaký to mělo dopad.
- Nemusíš mít pravdu ve všem. Hodnocení je vždy i tvůj osobní pohled jako diváka.
Časová dotace: 2–4 minuty
Osnova projektu
Připrav si řeč na libovolné téma, u které se tentokrát zaměříš především na její strukturu. Řeč by měla mít jasně rozpoznatelný úvod, hlavní část a závěr a jednotlivé části by na sebe měly přirozeně navazovat.
Cílem není vytvořit co nejsložitější řeč. Naopak. Posluchač by měl po celou dobu vědět, o čem mluvíš, proč o tom mluvíš a kam tvoje řeč směřuje.
Popis projektu
Dobrá řeč není jen soubor zajímavých myšlenek. Záleží také na tom, v jakém pořadí je publiku předáš.
Pokud řečník přeskakuje mezi tématy, vrací se k věcem, které už řekl, nebo odbíhá k vedlejším myšlenkám, může být i zajímavý obsah pro publikum obtížně sledovatelný.
Jednoduchá struktura většiny řečí vypadá následovně:
Úvod → hlavní část → závěr
Každá část má jiný úkol.
Úvod
Úvod má získat pozornost publika a dát mu důvod poslouchat dál. Neměl by být zbytečně dlouhý. Většina času patří hlavnímu obsahu.
Můžeš začít například:
- krátkým příběhem,
- zajímavým tvrzením,
- otázkou,
- nečekanou informací,
- předmětem nebo názornou ukázkou,
- krátkou pauzou před první větou.
Nemusíš používat nic extravagantního. Úvod má především vzbudit zvědavost a přirozeně tě dovést k hlavní myšlence.
Vyvaruj se začátků typu:
„Dnes vám budu povídat o…“
Takový začátek sice publiku řekne téma, ale většinou ho příliš nezaujme.
Hlavní část
V hlavní části rozvíjíš svoji myšlenku. Ani zde by ale jednotlivé body neměly následovat náhodně.
Vyber si několik hlavních bodů – u řeči dlouhé 5–7 minut většinou postačí 2 až 4. Příliš mnoho bodů může způsobit, že žádný z nich nestihneš pořádně rozvinout.
Podle tématu můžeš své myšlenky uspořádat například:
- chronologicky – co se stalo nejdříve, potom a nakonec,
- problém → řešení,
- příčina → důsledek,
- podle jednotlivých oblastí tématu,
- jako porovnání různých možností.
Jednotlivé části by zároveň neměly působit jako samostatné ostrůvky. Propojuj je přechody, aby posluchač cítil, že jedna myšlenka přirozeně vede k další.
Závěr
Závěr není místo, kde řeč jednoduše přestane.
Měl by publiku připomenout hlavní myšlenku a dát jasně najevo, že se řeč blíží ke konci. Dobře připravený závěr může shrnout hlavní sdělení, nabídnout poslední myšlenku nebo vyzvat publikum k nějaké konkrétní akci.
Vyvaruj se situace, kdy už jsi všechno řekl/a, ale dál improvizuješ, protože nevíš, jak skončit.
Stejně tak nemusíš zakončit:
„Tak to je všechno. Děkuji.“
Poslední věta může být jedna z nejsilnějších částí celé řeči.
Jak se připravit
Nejdříve si vyber téma. Může být jakékoliv – osobní zkušenost, zajímavost, názor, koníček, společenské téma nebo třeba něco, co ses nedávno naučil/a.
Potom si jednou větou odpověz:
„Co je hlavní myšlenka, kterou si má publikum z mé řeči odnést?“
Pokud na tuto otázku neumíš jednoduše odpovědět, pravděpodobně ještě nemáš téma dostatečně zúžené.
Následně si vytvoř jednoduchou osnovu:
Úvod
Jak získám pozornost?
Hlavní část
Jaké 2–4 hlavní body potřebuji říct a v jakém pořadí?
Závěr
Jakou poslední myšlenku chci publiku zanechat?
Nemusíš si napsat celou řeč slovo od slova. Pro tento projekt je důležitější, abys dobře znal/a její strukturu.
Je ale dobré mít velmi dobře připravený úvod a závěr. Pokud během prostřední části něco zapomeneš, můžeš jeden bod vynechat. Pokud ale nevíš, jak začít nebo skončit, je to obvykle mnohem více znát.
Řeč si alespoň jednou řekni nahlas a změř si čas.
Tipy a triky
- Raději použij tři dobře rozvinuté body než sedm bodů zmíněných pouze jednou větou.
- Každá část řeči by měla podporovat jednu hlavní myšlenku.
- Pokud nějaká zajímavá informace s hlavní myšlenkou nesouvisí, neboj se ji vynechat.
- Dávej si pozor na dlouhé odbočky.
- Mezi jednotlivými částmi používej přirozené přechody.
- Vyvaruj se „mluvení o řeči“ typu „A teď se dostávám ke druhému bodu…“ nebo „Na závěr bych chtěl říct…“.
- Pokud zjistíš, že ti dochází čas, nesnaž se za každou cenu říct všechno. Vynech méně důležitý bod a přejdi k připravenému závěru.
- Neuč se celou řeč nazpaměť. Nauč se její cestu – odkud začínáš, kterými hlavními body projdeš a kde skončíš.
- Po dokončení přípravy si zkus napsat celou strukturu řeči pouze do 4–6 krátkých bodů. Pokud to nejde, možná je stále příliš komplikovaná.
Poznámka pro hodnotitele
V tomto projektu se soustřeď především na strukturu, nikoliv na všechny řečnické dovednosti současně.
Sleduj zejména:
- zaujal úvod publikum?
- bylo brzy jasné, o čem řeč je?
- měla hlavní část jasně uspořádané body?
- navazovaly jednotlivé části přirozeně?
- nevyskytovaly se zbytečné odbočky?
- byl závěr jasně rozpoznatelný?
- zůstala po skončení řeči publiku jedna srozumitelná hlavní myšlenka?
Při hodnocení se opět drž pravidla méně je někdy více. Pokud struktura nefungovala na několika místech, vyber nejdůležitější problém a ukaž řečníkovi na konkrétním příkladu, jak by mohl řeč příště uspořádat lépe.
Časová dotace: 5–7 minut
Osnova projektu
Připrav si řeč na libovolné téma, ve které se tentokrát zaměříš především na práci s hlasem. Obsah řeči je na tobě, ale během projevu bys měl/a vědomě měnit tempo, hlasitost, výšku hlasu a používat pauzy.
Cílem není předvést co nejvíce hlasových efektů. Hlasová rozmanitost má podporovat obsah řeči a pomoci publiku lépe vnímat důležité momenty.
Popis projektu
Když mluvíme stále stejným tempem, stejnou hlasitostí a stejným tónem, publikum si na náš hlas rychle zvykne a začne ztrácet pozornost.
Hlasová rozmanitost znamená, že způsob, jakým mluvíš, měníš podle toho, co právě říkáš.
Můžeš pracovat například s:
- hlasitostí – někdy mluvit výrazněji, jindy naopak tišeji,
- rychlostí – některé části zrychlit, jiné zpomalit,
- výškou hlasu – měnit hlas podle emocí nebo významu sdělení,
- pauzami – nechat důležitou myšlenku doznít nebo vytvořit napětí,
- tónem hlasu – znít nadšeně, vážně, překvapeně, klidně nebo pochybovačně.
Nejdůležitější je kontrast.
Pokud budeš celou řeč křičet, hlasitost přestane mít význam. Pokud budeš celou dobu mluvit velmi pomalu, publikum si na toto tempo zvykne. Účinek vzniká především ve chvíli, kdy se něco změní.
Například můžeš při vyprávění napínavé situace postupně zpomalit a ztišit hlas:
„Otevřel jsem dveře…“
Pauza.
„A za nimi nebylo vůbec nic.“
Nebo naopak při popisu rychlé a chaotické situace tempo výrazně zrychlit.
Hlas by měl pomáhat publiku cítit to, co má daná část řeči vyvolat.
Jak se připravit
Nejdříve si připrav obsah řeči stejně jako u předchozích projektů. Měla by mít jasnou myšlenku a srozumitelnou strukturu.
Teprve potom začni přemýšlet nad tím, jak jednotlivé části zazní.
Projdi si svoji řeč a označ si místa, kde by bylo vhodné:
- zpomalit,
- zrychlit,
- zvýšit hlas,
- ztišit hlas,
- změnit tón,
- udělat delší pauzu.
Nemusíš měnit způsob mluvení v každé větě. Vyber si několik důležitých míst, kde změna hlasu pomůže zdůraznit obsah.
V rámci projektu se pokus použít:
- alespoň 3 výraznější pauzy,
- alespoň 2 změny tempa,
- alespoň 2 výraznější změny hlasitosti nebo výšky hlasu.
Pauza může být například před důležitou myšlenkou, po silné větě nebo před pointou příběhu.
Zkus si řeč několikrát říct nahlas. To, co při čtení textu vypadá přirozeně, může při mluvení znít úplně jinak.
Velmi užitečné je také se nahrát a svoji řeč si poslechnout. Při samotném mluvení často vůbec nevnímáme, jak jednotvárně nebo naopak přehnaně náš hlas zní.
Jak hlasovou rozmanitost používat
Pauzy
Pauza nemusí znamenat, že jsi zapomněl/a, co chceš říct.
Naopak může být jedním z nejsilnějších nástrojů řečníka.
Použij ji například:
- před důležitým sdělením,
- po důležité větě,
- po otázce,
- před pointou příběhu,
- když chceš vytvořit napětí,
- když potřebuješ na chvíli získat čas na další myšlenku.
Neboj se ticha. Pauza, která tobě připadá dlouhá, může publiku připadat naprosto přirozená.
Tempo
Rychlejší tempo může vyjadřovat například:
- energii,
- nadšení,
- chaos,
- naléhavost.
Pomalejší tempo může naopak zdůraznit:
- důležitost,
- vážnost,
- emoci,
- napětí.
Není cílem mluvit co nejrychleji nebo nejpomaleji. Důležitá je změna.
Hlasitost
Zvýšení hlasu může pomoci zdůraznit důležitou větu nebo dodat projevu energii.
Ale podobně účinné může být i ztišení. Pokud začneš mluvit tišeji, publikum často automaticky zvýší pozornost.
Hlasitost vždy přizpůsob velikosti místnosti a vzdálenosti publika.
Výška a tón hlasu
Vyšší hlas může vyjadřovat například nadšení, překvapení nebo nervozitu.
Nižší tón může působit vážněji nebo klidněji.
Pokud ve své řeči napodobuješ rozhovor více lidí, můžeš změnou hlasu jednotlivé postavy jednoduše odlišit.
Tipy a triky
- Nepřeháněj každou větu. Hlasová rozmanitost má řeči pomáhat, ne odvádět pozornost od obsahu.
- Nejdříve dobře zvládni obsah řeči a až potom přidávej práci s hlasem.
- Pokud používáš poznámky, můžeš si do nich změny hlasu označit například šipkou, podtržením nebo symbolem pro pauzu.
- Neboj se delších pauz. Nesnaž se každé ticho vyplnit slovy „eee“, „hmm“ nebo „takže“.
- Pokud mluvíš rychleji, hlídej si výslovnost. Publikum ti stále musí rozumět.
- Vyšší hlasitost neznamená křik.
- Zkus si jednu část řeči říct několika různými způsoby a vyber ten, který nejlépe podporuje její význam.
- Pokud vyprávíš příběh, hlasová rozmanitost ti může pomoci odlišit postavy, emoce i změny situace.
- Před vystoupením svůj hlas krátce rozehřej a několikrát se zhluboka nadechni.
- Nahraj se. To, co ti na pódiu připadá přehnané, může ve skutečnosti působit jen jako příjemná změna.
Poznámka pro hodnotitele
Při hodnocení se zaměř především na práci s hlasem.
Sleduj například:
- měnil řečník tempo?
- používal pauzy?
- dokázal změnou hlasitosti zdůraznit důležitý moment?
- měnil tón nebo výšku hlasu podle emocí a významu?
- působily změny přirozeně?
- podporoval hlas obsah řeči, nebo od něj naopak odváděl pozornost?
- byly některé části příliš monotónní?
Nehodnoť pouze počet použitých změn. Důležitější je, zda byly použity ve správnou chvíli a měly nějaký účel.
Pokud byla hlasová rozmanitost příliš slabá nebo naopak přehnaná, vyber několik konkrétních míst a vysvětli řečníkovi, jak by je mohl příště podat jinak.
Časová dotace: 5–7 minut
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
Bav se na pódiu
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
Staň se lídrem klubu
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..
V přípravě..