Vezmi si roli časomíry. Pro přípravu ti pomůže popis této role v dokumentu "Popis rolí"

Osnova projektu
Přednes krátkou řeč v hovorovém stylu o věci, kterou máš rád/a. Z řeči by mělo být zřejmé, o čem mluvíš, měl/a bys k tomu vyjádřit svůj vlastní názor a objasnit ho.

Popis projektu
Mluvení k přátelům
Nejlepší řečníci si dokáží vytvořit propojení či vztah s publikem. Každý v publiku pak řeč vnímá, jako by byla určena přímo jemu, cítí se, jako by byl mezi malou skupinkou přátel, ve které jeden z nich mluví k ostatním, přestože publikum může čítat stovky lidí.

Většina z nás je na takové mluvení zvyklá – je to ten typ řeči, který používáme v rozhovoru s přáteli – blízký, příjemný, uvolněný. Díváme se jim do očí, usmíváme se, používáme gesta rukou, někdy i věci předvádíme… Cítíme se přitom dobře a uvolněně.

Ale něco se změní, když hovoříme k publiku. Cítíme, že bychom měli dělat věci jinak, chceme působit více autoritativně, důležitěji, máme v hlavě myšlenku “Ale ne, všichni se na mě dívají, musím se opravdu snažit”. Někdy cítíme, že bychom měli naplnit naši představu o tom, jak by řečník měl vypadat. Jenže velice často je tato představa založená na špatném příkladu – na špatné představě o typu řečníka (možná je naše představa založená na určitém politikovi, známé osobě, celebritě) a dále na špatné představě nesoucí mnoho mylných přesvědčení a předsudků o tom, o čem by mluvení na veřejnosti mělo být (“Musím tam někde říci vtip”, “Musím znít důležitě”).

Všechno to vede k tomu, že setrváváme v “začarovaném kruhu”: Snažíme se naplnit svoji představu, s úmyslem znít důležitě se snažíme užívat komplikovaná slova, používáme dlouhé a komplikované věty a obraty, klišé a nevhodné vtipy, přičemž důsledek toho všeho je, že publikum je zmatené, ztratí zájem a jeho pozornost upadá. Toto obvykle neujde pozornosti řečníka (je těžké si nevšimnout, jak si někteří posluchači začnou hrát s telefonem), který začne být nervózní a snaží se řeč udělat ještě více hodnu jejich pozornosti - ovšem opět špatným způsobem.

Místo toho by v tvé hlavě mělo znít nastavení: Mluvím k přátelům.

Jak se připravit
I krátká řeč v hovorovém a přátelském stylu vyžaduje určitou přípravu. Ačkoli 2 až 4 minuty je obvykle jako nic mezi přáteli, na pódiu je to dlouhý čas, zejména když budeš mluvit pouze ty a nikdo tě nebude přerušovat.

V této řeči jde pouze o vyjádření tvého názoru nebo pohledu. I kdybys psal/a knižní kritiku pro New York Times, stále půjde o tvůj názor. Nemusíš nikomu nic dokazovat, ale měl/a bys vše náležitě vysvětlit.

Před projevem bys měl/a mít jasno o tématu, o kterém budeš mluvit. I pokud je ti téma vlastní po velmi dlouhou dobu nebo jsi s ním silně spřízněn/a (jako třeba oblíbená kniha), nepředpokládej to stejné o svém publiku. Věnuj alespoň pár vět popisu tématu a kontextu. Pokud je to kniha, poskytni publiku krátký souhrn děje.

Dále si připrav alespoň 4-5 důvodů, proč máš danou věc rád/a. Z těchto 4-5 důvodů pravděpodobně použiješ pouze 2-3. Pro ty zbylé nebudeš mít dostatek času nebo na ně na pódiu zapomeneš, což je úplně normální a stává se to i těm nejlepším řečníkům. Seřaď si tyto důvody od těch nejdůležitějších po ty nejméně důležité.

Můžeš používat poznámky, pokud chceš. Ale v takovém případě si nepiš celou řeč, a už vůbec ji nečti před publikem. Udělej si osnovu nebo hrubý koncept, a pak už jen přemýšlej, jak ho rozvinout.

Buď připraven/a, že řečník před tebou může mluvit o stejném tématu a používat dokonce i stejné argumenty. Netrap se tím a neměň svůj plán. Místo toho se tomu přizpůsob pouhým  zmíněním svého předřečníka a rozšířením jeho argumentů či přidáním dalších. Například pokud se budeš chystat hovořit o filmu Interstellar a Sára (tvůj předřečník) začne o tomto filmu na pódiu před tvým vystoupením hovořit, poukaž na její řeč a dále pokračuj podle původního plánu: 

“Zdá se, že v poslední době všichni mluví o filmu Interstellar. Je to skutečně úchvatný film a stejně jako pro Sáru, je tento film i mým oblíbeným.”

Ta samá technika se použije, pokud jde o argumenty. I když Sára použila stejné argumenty, je téměř vyloučeno, že použila ta samá slova nebo stejnou posloupnost myšlenek. Znovu se můžeš na předřečníka odkázat, a následně jeho myšlenky rozšířit a navázat svými:

“Jak Sára ve svém projevu vypíchla, morální dilemata, kterým musí astronauti čelit, jsou obrovská. Jsme všichni navzájem propojení? Měli bychom věřit našim srdcím, pokud jde o zajištění budoucnosti našeho druhu?”.

O čem mluvit
Zde je pár návrhů témat, o kterých mluvit:

• Oblíbený nebo právě promítaný film
• Kniha
• Koncert nebo píseň
• Televizní pořad nebo konkrétní epizoda seriálu
• Zajímavý kus oblečení nebo nábytku
• Oblíbené místo v tvém městě
• Oblíbené jídlo nebo pití
• Oblíbená webová stránka
• Herec nebo herečka
• Osoba, kterou obdivuješ. Nemusí být známá, může to být někdo z tvého okolí.
• Nezapomenutelné místo z tvé poslední dovolené
• Citát známého člověka
• Událost, která na tebe významně zapůsobila

Jak tuto řeč přednést publiku
Připomeň si hlavní myšlenku z popisu projektu – mluv k přátelům. Co to konkrétně znamená? 

• Použij svůj běžný způsob mluvy
• Použij hovorový jazyk
• Použij krátké věty a jednoduché větné konstrukce
• Snaž se udržovat oční kontakt v jeden okamžik pouze s jedním člověkem

Na začátku řeči nedělej “řeč o řeči” jako například “Dnes Vám budu povídat o..” nebo “Chci svoji řeč uzavřít s tím, že…”  místo toho se rovnou pusť do řeči samotné.

• V první části řeči (zhruba jeden odstavec) představ publiku věc, o které budeš mluvit, a poskytni náhled do tématu
• Přesuň se k hlavní části řeči, mluv o bodech, které sis vypsal/a – co máš rád/a a proč
• Možný způsob, jak řeč uzavřít, je shrnout hlavní body a doporučit publiku, aby tu stejnou věc vyzkoušeli/zažili (pokud to byla kniha, film, místo) nebo o tom přemýšleli (pokud to byl citát nebo událost)

Tipy a triky

• Publikum nepozná, že jsi udělal/a chybu nebo něco zapomněl/a, pokud na to sám/sama neupozorníš.
• Pokud se nejedná o zcela očividnou chybu, kterou jsi zavinil/a ty, není potřeba se za to publiku omlouvat.
• Když mluvíš o knize, filmu apod., neprozrazuj publiku závěr nebo nečekaný obrat v ději.  
• Měj na paměti, že ne každý musí sdílet tvůj názor nebo tvůj výběr. Nebuď zklamaný/á, zejména na začátku projevu, pokud se někdo zatváří nesouhlasně nebo odmítavě. Nenech se zviklat pokušením zaměřit v průběhu projevu svoji pozornost na tuto osobu a snažit se ji přesvědčit o opaku.

Poznámka pro hodnotitele
Hlavním cílem tohoto projektu je, aby se řečník cítil před publikem uvolněný. Technické záležitosti jako řeč těla, postoj, jazyk, gramatika, hlas atd. by neměly být hodnoceny.

Časová dotace: 2-4 minuty

• Toto je první středně dlouhá řeč, kterou budeš přednášet, a zároveň opravdový začátek tvé vzdělávací cesty.
• Cílem tohoto projektu je připravit si řeč, která bude o tobě, a pak ji přednést před publikem.
• Strukturuj svou řeč tak, aby měla úvod, stať a závěr.
• Vyvaruj se toho, aby řeč byla smrští všemožných informací o tvé osobě (například jako v životopise nebo na pracovním pohovoru). Místo toho zkus použít jeden z následujících přístupů:
  • Pověz 2-4 krátké anekdoty či příběhy ze svého života, které podle tebe nejlépe vyjádří tvoji osobnost.
  • Řekni jednu věc z minulosti, jednu z přítomnosti a jednu, kterou očekáváš v budoucnosti.
  • Mluv o svých koníčcích a snech.
  • Sdílej své zkušenosti s minulými a současnými zaměstnáními a zájmy.
  • Povídej o místech, kde jsi žil/a.
  • Pochlub se tím, co se ti povedlo a na co jsi hrdý/á. Řekni nám, jaké jsou tvé budoucí cíle.
  • Povídej o své rodině, příbuzných a domácích mazlíčcích.
  • Je možné použít mnoho dalších přístupů, ale je zásadní si uvědomit, že ve své řeči nebudeš mít čas na více než 3 či 4 body.
• Snaž se zmínit alespoň jednu věc z osobního života a jednu věc z pracovního života.
• Můžeš použít poznámky, ale v tom případě:
  • neměj sepsanou celou řeč. Pouze úvod, pak hlavní body, o kterých chceš mluvit, a závěr.
  • V žádném případě se neuč celou řeč nazpaměť. To můžeš udělat pouze v případě úvodu a závěru.
• Místo zakončení své řeči prostým “Děkuji” nebo “A to je vše”, zkus:
  • povědět, co očekáváš v budoucnosti,
  • říct, na co jsi momentálně hrdý/á,
  • zakončit svým oblíbeným citátem, který tě reprezentuje nebo bude reprezentovat tvé budoucí já, nebo citátem souvisejícím s tvou současnou či budoucí situací.
• Připrav se a nacvič si svou řeč doma před zrcadlem. Nezáleží na tom, pokud ji pokaždé neřekneš naprosto stejně.
• Bez ohledu na to, co se bude dít, je důležité mluvit alespoň 4 minuty

Časová dotace: 4-6 minut

Máš za sebou první větší řeč. Jaký z toho máš pocit? Vzpomeň si na hodnocení a řeč z projektu č. 3 si zopakuj. Pokus se opravit největší chyby.

Zkus si improvizovanou řeč v bloku improvizací. Být dobrým řečníkem občas znamená umět se připravit během  i několika málo vteřin a i tak dokázat mluvit plynule, srozumitelně a přesvědčivě. 

Jak fungují improvizace?
Dostaneš téma a máš 30 vteřin na promyšlení. Poté začíná tvoje řeč, která by měla trvat cca 1-2 minuty. Využij čas na přípravu k vytvoření základní osnovy své řeči (úvod, stať, závěr) a pak už jen stačí improvizovat. Hodně štěstí!

Fokus večera pomáhá všem účastníkům soustředit se během setkání na jednu konkrétní řečnickou dovednost. Díky tomu si členové více všímají toho, jak jednotlivé prvky projevu fungují v praxi, a mohou je rovnou pozorovat u připravených řečí, improvizací i hodnocení.

Před setkáním

Vyber si jednu konkrétní oblast řečnictví, na kterou se mají účastníci během večera zaměřit. Může jít například o:

• oční kontakt,
• gesta,
• pohyb po pódiu,
• strukturu řeči,
• práci s hlasem,
• tempo projevu a pauzy,
• používání humoru,
• silný úvod nebo závěr,
• výplňová slova,
• kontakt s publikem.

Zvol raději užší a snadno pozorovatelné téma. Připrav si jednoduché vysvětlení, proč je tato dovednost důležitá, jak ji může řečník správně použít a jakých častých chyb by se měl vyvarovat.

Během setkání

Na začátku setkání představ vybraný fokus ostatním. Vysvětli:

• na co se mají během večera soustředit,
• podle čeho poznají správné použití dané dovednosti,
• jaké chyby mohou u řečníků pozorovat,
• co mohou sami vyzkoušet při svém vystoupení.

Můžeš své vysvětlení doplnit krátkou ukázkou. Například předvést rozdíl mezi řečí bez očního kontaktu a řečí, při které se řečník přirozeně dívá na publikum.

Na konci večera můžeš krátce připomenout vybraný fokus a zmínit několik konkrétních příkladů, kterých sis během setkání všiml. Nehodnoť však podrobně jednotlivé řečníky – tuto úlohu mají jejich hodnotitelé.

Tipy

• Vyber pouze jednu hlavní dovednost.
• Mluv jednoduše a prakticky.
• Uváděj konkrétní příklady.
• Nevytvářej dlouhou teoretickou přednášku.
• Nehledej pouze chyby – upozorni také na povedené použití dané dovednosti.
• Vyber téma, které budou moci účastníci skutečně pozorovat během daného večera.

Časová dotace: představení fokusu 30 vteřin – 1 minuta, závěrečné zhodnocení 1–2 minuty.